Bratři a sestry, vrcholí nám postní doba, je až k nevíře, jak nám rychle utekla. Dnešní setkání s Pánem, skrze text Písma, nás má znovu povzbudit a dát nám sílu obnovit vztah. Nechat zemřít starého člověka, tedy nechat zemřít svoje vysněné představy, touhy, všechno co nás odvádí od Boha. Toto umírání, tedy vzdání se všeho zbytečného, můžeme zakusit skrze svátost smíření.

Dnes bych se tedy nedržel textů, ale chtěl bych nás povzbudit, abychom se dobře připravili na svátost smíření. Jednak vy, kteří chodíte pravidelně, tak abyste nepadli do rutiny, že už mám automatické vyznání, ale abychom prožili každou zpověď jako jedinečnou.

Chci povzbudit také vás, kteří už jste třeba nebyli nějaké roky, a přitom nemáte žádnou překážku, třeba jako civilní sňatek nebo intimní život mimo manželství. Pojďme si to vzít jako výzvu, připravit se na příští úterý, na náš zpovědní den.

Chci taky povzbudit vás kmotři, kteří jste byli u křtu svědky a zárukou křesťanské výchovy. Pomozte prosím svým kmotřencům, kteří třeba u svých rodičů nemají oporu, aby se připravili a také i oni přišli pojmenovat a odložit svou minulost, své hříchy. A nebojte se, i já sám zpytuju své svědomí a chodím ke zpovědi, naposledy tento čtvrtek.

Svátost smíření obsahuje pět základních úkonů: zpytování svědomí, lítost nad svými hříchy, touha je neopakovat, zpověď před knězem a vykonání pokání.

Samotnou zpověď a plnění pokání, to myslím známe dobře, jak jsme ale na tom s těmi prvními třemi body? Přece sami cítíme, že není dobré, když dojdu do kostela těsně před začátkem a vidím, že se svítí ve zpovědnici, tak abych si odskočil ke zpovědi bez jakékoliv přípravy. Je to sice platná zpověď, ale já ty svoje hříchy tahám jak z chlupaté deky a je to i pro toho kněze takové smutné.

Snažme se, nakolik je to možné, každý večer před spaním přemýšlet o uplynulém dni a zpytovat svědomí, z čeho máme radost a co jsme pokazili, co jsme mohli udělat lépe. Velkou pomocí může být modlitba Examen, o které nám na podzim hovořil můj spolubratr kněz Jakub Žákavec. Cílem zpytování není strach z Boha a z jeho trestu, ale hledání všeho, co narušuje můj vztah s Bohem, který je Láska.

Můžeme využívat zpovědní zrcadlo jak z kancionálu, tak i různé jiné pomůcky. Já osobně si hříchy píšu na papír, někdo třeba do mobilu. Jde o to, abych věděl, co chci pojmenovat.

Druhým důležitým bodem pro dobrou zpověď je lítost nad vlastním hříchem. Časté zpytování svědomí nám pomáhá ukazovat jejich podobu, množství, okolnosti, ale také i situace, kdy jsme zanedbávali udělat nějaké dobro. Lítost může propojit s modlitbou a kajícími skutky, tedy udělat nějakou náhradu za to co jsem udělal. Zde bych rád povzbudil, abychom než půjdeme ke zpovědi, tak se omluvme a obejměme své nejbližší. A pokud jsem někomu udělal nějakou škodu a je možné ji nějak nahradit, tak to udělejme, tak jak je to možné.

Třetím důležitým bodem je touha nepadat znovu do hříchu. Vědomě a dobrovolně se zříkat nejen samotného skutku, ale i toho, co k němu vede, jít proti proudu času a hledat kořen mého selhání. Hasit požár, který už hoří, je pozdě.

Takže touha nehřešit mě pomáhá objevovat všechny ty cestičky, skrze které ke mně přišlo pokušení a hřích. Naší motivací nesmí být strach z Božího trestu, ale vědomí, že každým hříchem zraňuji vztah mezi mnou a milujícím Bohem. Každým hříchem se od něj vzdaluji, a proto potřebuji chodit ke svátosti smíření pravidelně, abych si udržel citlivé srdce.

Bratři a sestry, život je boj, a neustále ztrácení a opouštění, abychom mohli získat mnohonásobně více. Chci vás, ale i sebe povzbudit, abychom to brali s tou svátostí smíření vážně. Znovu a znovu se odhodlávejme nechat umřít sebe, starého člověka, proto, abychom životem s Kristem mohli nést hojný užitek. Amen.