Duchovní obnovu jsme si ve farnosti vybrali záměrně hned na samém začátku postní doby, aby pro nás mohla být tím správným startem do prožívání postního období. K tomuto nelehkému úkolu jsme pozvali spirituála Teologického konviktu Olomouc P. Mgr. Josefa Novotného.
Během obnovy jsme si připomněli a rozebrali tři hlavní pilíře postní doby, kterými jsou MODLITBA, PŮST A ALMUŽNA.
Modlitbě byla věnována přednáška po páteční večerní bohoslužbě. P. Novotný připomněl, že modlitba není otázkou času, ale lásky. Co máme rádi, na to si čas uděláme. Je to láska k Bohu, ale také k sobě, protože jsme to my, kdo modlitbu potřebuje. Máme najít ten způsob modlitby, jaký nám pomáhá k tomu, abych se Bohu přiblížili. Máme být v modlitbě pravdiví a svěřit Bohu upřímně své pocity, poděkování a klidně i výčitky.
Tématem almužny jsme pak pokračovali v sobotu dopoledne po ranní mši svaté. P. Josef představil almužnu jako milosrdenství, soucit, projev křesťanské lásky. Máme dávat nezištně a více než si můžeme dovolit. Bohu se podobáme nejvíce, když dáváme tomu, kdo nám to nemůže nijak vrátit. Almužna je i ochota druhému odpustit, nechovat v srdci nenávist, nepřát nic zlého. Je to i laskavost, která nám umožňuje projevit zájem o druhého, povzbuzuje, naslouchá, přináší úsměv a radost oběma stranám.
V druhém dopoledním bloku jsme se věnovali postu, jehož smyslem má být obrácení a proměna života. Vnitřní obrácení má být provázeno vnějšími skutky. Ale samo se nic nezmění, musíme být ochotni se něčeho vzdát. Pak půst vede ke svobodě – k postoji, že nemusím mít všechno a hned. Půst vede k poznání, odkrývá, kým jsem. Dále nám může pomoci stát se soucitným a milosrdným. Půst je jen prostředek, ne cíl, nemá vzbuzovat pýchu, pocit, že jsem si něco dokázal. Má nás osvobodit a učinit nás laskavější.
Duchovní obnovu jsme zakončili adorací před Nejsvětější svátostí, kde jsme mohli ještě rozjímat nad vyslechnutými slovy, mohli jsme si uvědomit, co nás nejvíce oslovilo a dotklo se našich srdcí. A taky jsem si mnozí uvědomili, že čas věnovaný duchovní obnově nebyl časem promarněným, ale časem milosti a Boží blízkosti.